K judu jsem se dostal vlastně omylem. Jednoho dne, když jsme byly ještě malí kluci, jsme se bavili s naším strejdou, že by nás chtěl přihlásit na karate. Souhlasili jsme s ním a po půl roce nás tedy přihlásil. Po měsíci chození na „karate“ jsme se dozvěděli, že to není karate, jak jsme si mysleli. Jednalo se o judo. Tento sport se nám natolik zalíbil, že jsme u něj už zůstali. Když si na to vzpomenu, byla to sice náhoda, ale judo se mi líbilo víc, proto jsem za ten omyl rád.
